Historie města Moravský Krumlov

---

1260-1643

V roce 1260 povýšil Přemysl Otakar II Moravský Krumlov na město. V té době stál na místě dnešního zámku hrad, který náležel pánům z Obřan. Z držitelů hradu je znám jako první pan Boček, který byl od roku 1239 purkrbím znojemským. Rod z Obřan vymřel pravděpodobně v roce 1312 smrtí pana Smila.

Krumlov se tak dostal pod vládu panovníka Jana Lucemburského. Od roku 1319 až do roku 1621 (s výjimkou let 1318 - 1447) vlastnily krumlovské panství páni z Lipé. Patřily k nejvýznamnějším rodům v Čechách a na Moravě. Ve znaku měli dvě zkřížené ostrve se šesti suky na zlatém štítě. Král jim udělil úřad nejvyšších maršálků Království českého, který zastávali po století. Krumlov patřil k jejich hlavním mocenským a hospodářským oporám.

Například Berthold z Lipé v dědičném pořízení ze dne 10. prosince 1346 věnoval vysokou částku pro zdejší hradní kapli a na náhradu škody lidem, kteří utrpěli na svých polích založením rybníků a zřízením panské obory.

V mezidobí let 1368 - 1447 byl Krumlov prodán za 8 000 hřiven stříbra pánům z Kravař. Tito pánové umožnili městu značný rozkvět, dochází k značnému rozvoji obchodu a řemesel. Město bylo opevněno druhými hradbami, pod kterými se rozkládaly mocné bažiny.

Páni z Kravař, zvláště Beneš, byli osobními přáteli Jana Žižky z Trocnova a tedy i stoupenci kališníků. Svého času byl hrad i mesto k dispozici husitské posádce, která z něj udělala opěrný bod husitské moci. Z města muselo odejít německé i katolické obyvatelstvo. V listopadu 1442 dobývala krumlovská posádka i rakouský hrad Retz, kde padl Bohuslav ze Švamberka. Je pohřbe v krumlovském farním kostele.

Po velmi krátkém držení hradu pány z Cimburka se krumlovské panství dostává znavu do majetku pánů z Lipé - v roce 1447. Tito udělili měšťanům mnoho privilegií, jako náhrady za válečné útrapy. Dokonce sám Jiří z Poděbrad při návštěvu Krumlova roku 1458, dovolil městu dva výroční trhy trvající 14 dní.

Roku 1531 byla založena "Městská kniha", dosud snad zachovalá v zemském archivu, "v níž smlouvy, porovnání, poručenství a jiné pro lepší toho paměť byly vepsány".

Jan III. z Lipé v důsledku své nemoci povolal v roce 1537 na Krumlov věhlasného lékaře Theoprasta Bombasta z Hohenheimu, zvaného Paracelsus, který v zámku dokončil některá svá díla.

Ve druhém období vlády tohoto rodu dochází na hradě k mohutné stavební činnosti. Přestavba středověkého sídla v renesanční zámek se započala v letech 1512 - 13 a pokračovala téměř půl století. Roku 1562 byly zbudovány arkády na druhém nádvoří. Roku 1574 zde zemřel a byl pohřben ve farním chrámu renesanční stavitel Ital Leonardo Gara de Bisono, který se na obnově zámku podílel. Pozdější stavební úpravy už podstatně vzhled zámku nezměnily.

V letech 1592-93 dal vystavět Jan IV. z Lipé zámecké stáje, na které použil materiál ze zříceniny augustiánského kláštera. Posledním majitelem z rodu pánů z Lipé byl Pertold Bohobud. Byl nejvyšším maršálkem českým a měl velkou konírnu s padesáti ušlechtilými arabskými a tureckými koňmi, krytou jízdárnu a rozsáhlou oboru s množstvím zvěře.

Povstání české a moravské šlechty v roce 1618 vedlo Pertolda Bohobuda do prvních řad hnutí. Dne 17. ledna 1620 jej navštívil Bedřich Falcký. Krumlovský zámek se mu velice zalíbil a v dopise své manželce píše, že krásou a vybavením jej může přirovnat k zámkům v Heidelberku nebo Mnichově.

Osudná bitva na Bílé hoře se stala osudnou i Pertoldovi. 7 listopadu 1622 byl odsouzen k trestu stětí hlavy. Veškerý majetek byl zkonfiskován. Na přímluvu vlivných osob císař od trestu smrti upustil, avšak Pertold Bohobud žil pak už v ústraní a roku 1643 umírá.

1624-1991

Roku 1624 koupil krumlovský majetek spolu s velkostatky pánů z Kunovic za 600 000 zlatých jako pobělohorský konfiskát Gundarkar z Lichtenštejna.

Jednou z výsad, které obdržel od Ferdinanda II., bylo krumlovské panství prohlášeno za dědičné knížectví Lichtenštejnů. Gundarkar změnil název Krumlova na Stadt Lichtenstein. Proti změně se postavili moravští stavové a tak městu zůstal po smrti Gundarkara název původní. Listinou ze dne 20. června 1644 upravil znak města.

Po Bílé hoře byl Krumlov vylidněný, vypálený a polorozbořený. V roce 1645 zde po 26 týdnů drancovala švedská vojska.

Po Ferdinandu Janovi zdědil panství jeho starší bratr Hartman. Zavedl v Krumlově jako výhradní jednací jazyk němčinu, ale přál rozvoji řemeslnických cechů. Jako zajímavost nelze neuvést, že měl 22 dětí, z nichž ale dospělo jen 9.

Povodeň v březnu 1670 způsobila, že se zřítily i valy kolem zámku (před zámeckou branou byl zdvíhací most), půda musela být vyrovnána a od té doby "zámek tak hluboko v zemi stojí". Syn Hartmanna Maxmilián (nastoupil na panství v únoru 1686) povolil měšťanům dobrovolný odchod z města bez poplatků, jestliže získají na své místo osobu, která bude vrchnosti vyhovovat. 25 dubna roku 1690 zachvátil Krumlov strašný požár, který strávil skoro celé město. Obnova trvala do roku 1695. V 18. století se na zámku vystřídalo dalších 9 Lichtenštejnů. Za zmínku stojí, že v roce 1764 byla vystavěna nová zámecká kaple se čtyřmi oltáři. Až do roku 1772 měl zámek ještě druhou věž nad branou do arkádového nádvoří.

V roce 1780 navštívil zámek císař Josef II. Kněžna Eleonora z Oetiingenu, manželka Karla z Lichtenštejna, zkrášlila zámek anglickým parkem a u farního kostela dala zbudovat mauzoleum.

Dne 23. listopadu 1805 navštívil zámek Napoleon Bonaparte, od 14. června do 30. října tábořilo u Krumlova 10 000 mužů Napoleonova vojska. Válkami francouzskými blahoby města velmi klesl a uplynulo mnoho let, než se Krumlov opět zotavil. Další těžkou zkouškou prošel v letech 1866 - 67, kdy sem několikrát vtáhla pruská vojska při válce prusko-rakouské.

V roce 1869 se osamostatnily obce Dobřínsko, Rakšice a Rokytná, které do té doby patřily k městu. Dle sčítání lidu v roce 1880 měl Krumlov 275 domů s 1830 obyvateli, z nichž 992 se hlásilo k národnosti české a 838 k národnosti německé.

Po smrti Karla Rudolfa roku 1901 a po dohodě mezi členy rodu připadlo panství Ferdinandu hraběti Kinskému. To bylo v roce 1908. Kinští patřili k významným rodům Čech a později habsburských dědičných zemí. Hrabě Kinský byl posledním moravskokrumlovským majitelem. Zásluhou jeho a německého starosty Grohsmiedta se město dostává do okupačního pásma. Dne 10. října 1938 se vjíždějí německé armády, na nádvoří zámku, které je ověšeno prapory s hákovými kříži, jsou Němci slavnostně vítáni. Asi 1200 českých obyvatel se stěhuje z města na česká území. Dne 7. a 8. května 1945 bylo město bombardováno Rudou armádou. Zasaženo bylo 383 domů, z toho 113 zničeno do základů.

Po válce se dočasně v zámku soustředily skoro všechny úřady. Poté zde byla kasárna, družstva Konekta a Dřevotvar a konečně Střední odborné učiliště železniční a stavební. Po dlouhém putování nalezla tu roku 1963 umístění Muchova Slovanská epopej.

Od roku 1991 začala pro zámek nová kapitola ...